Rok s levnou a s kvalitní sadou nástrojů: srovnání z reálné dílny

Do dílny jsme loni pořídili dvě sady nástrojů naráz. Jednu z běžného hobbymarketu za necelou tisícovku, druhou od specializovaného dodavatele za víc než čtyřnásobek. Nešlo o test kvůli testu, spíš o starý spor mezi kolegy, jestli se u malé zakázkové výroby vyplatí připlácet. Po roce provozu na stejných dílech a stejném stroji je výsledek jednoznačnější, než jsme čekali, a čísla vypadají jinak, než jak zněly odhady na začátku.

První kus vypadá stejně, dvacátý ne

Levná fréza udělala první drážku v konstrukční oceli slušně. Povrch byl přijatelný, rozměr seděl, na první pohled žádný rozdíl proti dražší variantě. Problém začal kolem pátého kusu, kdy se objevilo chvění, na hraně vznikl otřep a stroj začal být slyšet jinak. U dvacátého dílu už bylo nutné každý kus dobrousit ručně, což u série znamená minuty navíc na každém kuse a v součtu celou směnu. Dražší nástroj držel povrch i rozměr přes sto dílů a teprve pak začal mírně ztrácet, přičemž otřep se neobjevil vůbec.

Ještě výraznější rozdíl přišel u tvrdších materiálů. Rychlořezná ocel při vyšších řezných rychlostech měkne a začne se pálit, což se pozná podle barvy třísky dřív než podle povrchu obrobku. Frézy z monolitního tvrdokovu si tvrdost udrží i za tepla, dovolí výrazně vyšší posuvy a zkrátí strojní čas o desítky procent. Podmínkou je tuhé upnutí a stroj bez vůle; na starší frézce s opotřebeným vřetenem se jejich výhoda ztratí a křehkost se projeví ulomenou stopkou. To je jediná výhrada, kterou k nim po roce máme.

Kde se úspora sype nejrychleji

Nejdražší chybu jsme udělali u závitování. Levná sada vypadala jako rozumný kompromis, dokud se první kus nezlomil v hotovém dílu, do kterého bylo nasypáno pět hodin práce. Vytáhnout ulomený nástroj z hliníku se nakonec podařilo, ale stálo to další odpoledne a nervy celé dílny. Od té doby držíme skladem kvalitní závitníky ve třech rozměrech, které používáme denně, a levné varianty jsme z dílny vyřadili úplně. Rozdíl v ceně za jeden kus se vrátil hned při prvním nezlomeném závitu.

Přepočet po roce vyšel překvapivě čistě. Levná sada nás vyšla na 940 Kč a spotřebovali jsme čtyři kompletní sady, dražší za 4 200 Kč vydržela celý rok a pořád se používá. K tomu připočtěte čas na dobrušování, jeden znehodnocený díl a dvě odpoledne strávená záchranou obrobku. Sortiment specializovaných dodavatelů je navíc rozdělený podle operací na soustružení, frézování, závitování a vrtání, dohledání konkrétního rozměru zabere minutu a zboží bývá skladem s odesláním do druhého dne. Hodnocení je proto jednoduché: u nástroje, kterým se dotýkáte hotového dílu, se šetřit nevyplácí.